Literární období

Důraz na rozum, na člověka

1. Antika

• počátek 2. tisíciletí př.n.l. - 5.stol n.l.
• literatura starověkého Řecka a Říma
• základní a nejvlivnější etapa evropské kultury (dala světu filosofii, drama, rétoriku)
• autoři: Homér, Ezop Euripides, Sofokles, Platón, Aristoteles, Vergilius

3. Renesance a humanismus

• .14. – 17. století
• kulturní hnutí s centrem v Itálii
• obrat k člověku, pozemskému životu
• návrat k antickým ideálům a člověku jako svobodné osobnosti, která se začíná vymaňovat z područí církevních autorit
• Renesance - myšlenkový a umělecký směr označující snahu o obrození společnosti na základě antických ideálů, důraz je kladen na poznání a vzdělávání
• Humanismus - myšlenkový a historický proud, který zdůrazňuje svobodný rozvoj lidské osobnosti v konkrétních společenských podmínkách
• autoři: Dante Alighieri, Giovanni Boccaccio, William Shakespeare

5. Klasicismus

• .2. polovina 17. století – 18. století
• vznik ve Francii
• navazuje na antiku a renesanci
• znaky: antické vzory, racionální myšlení, snaha o jasnost, harmonii a řád
• dělení na žánry vysoké (tragédie, epos) a nízké (komedie, bajka)
• hrdiny jsou osoby urozeného původu
• autoři: Moliére, Carlo Goldoni

6. Osvícenství

• .18. století
• rozvíjí se v období „věku rozumu“
• politická a společenská ideologie, kdy se rozvíjela technika, průmysl i přírodní vědy, proto stoupenci prosazovali svobodu vědeckého bádání
• byly rozvíjeny tradice racionalismu, šířil se optimismus, byl kritizován absolutismus
• autoři: Francois Voltaire, Daniel Defoe, Jonathan Swift

9. Realismus

• .2. polovina 19. století
• podává pravdivý obraz skutečnosti, přesné a všestranné studium života a nitra člověka
• hlavní hrdina se proměňuje, vyvíjí se (dobová a společenská podmíněnost), zobrazení průměrného člověka
• postava je nositelem základních vlastností celé skupiny lidí, společenské vrstvy
• upřednostňována přítomnost, snaha postihnout obecné zákonitosti života
• typizace postav a prostředí (na konkrétním je zobrazeno obecné)
• typickým žánrem je román
• autoři: Honoré de Balzac, Charles Dickens, N. V. Gogol

10. Naturalismus

• .2. polovina 19. století
• směr blízký realismu
• vychází z teorie o silné přírodní stránce člověka (tzv. determinismu), tedy vlivu dědičnosti a prostředí
• je popírána lidská vůle i výchova, nevyhýbají se ošklivosti a odpudivosti
• tzv. naturalistický popis – do nejmenších podrobností jsou popisovány věci odpudivé, tragické, tabuizované (žebráci, prostitutky, alkohol, bída)
• autoři: Émile Zola

Důraz na citovost, nábožeství

2. Středověk

• 476 – konec 15. století (1492)
• etapa ve vývoji evropského umění, spjatá s vlivem křesťanství
• inspirace z Bible
• dělí se na literaturu světskou a duchovní
• anonymita děl
• autoři: Píseň o Rollandovi, Jan Hus, Dalimilova kronika

4. Baroko

• .2. polovina 16. století – 80. léta 18. století
• umělecký směr v době náboženské nesnášenlivosti a válek (pocity strachu, nejistoty, marnosti)
• důležitá je víra v Boha, duchovno, mystika
• city převažují nad rozumem
• dramatičnost, kontrasty, napětí, tajuplnost, metafory, konflikty povinnosti a vášně
• autoři: John Milton, Bedřich Bridel, Jan Amos Komenský

7. Preromantismus

• od poloviny 18. století
• byl předstupněm romantismu, užívá i označení sentimentalismus
• vznikl jako reakce na schematický klasicismus i na chladné rozumářské osvícenství
• důraz na citové hodnoty prostého venkovského „nezkaženého“ člověka, zaměření na přírodu, zobrazení ideálního světa a ideálního prostředí
• autoři: Johann Wolfgang Goethe, F. L. Čelakovský

8. Romantismus

• .1. polovina 19. století
• důraz na cit a fantazii, únik do vlastního nitra, odvrácení se od reality, silný individualismus
• hlavní hrdina je výjimečný (vyděděnec, rozervanec, loupežník, poutník, cikán, kat), jedná na základě citových pohnutek, autor se s tím ztotožňuje, nemá zájem se přizpůsobit společnosti a bouří se proti ní
• obdiv k minulosti, mystice, přírodě, exotice, tajemnu (noc, hřbitov, jezero)
• autoři: Walter Scott, Victor Hugo, Edgar A. Poe, K. H. Mácha

Nezařazeno

11. Literární moderna (symbolismus, impresionismus, dekadence)

• konec 19. století – začátek 20. století
• vychází z nespokojenosti umělců se stavem společnosti, z touhy vyjádřit sebe sama
• odpor k umění, které má sloužit společnosti, utíkají od reality do snů, do svého nitra

Symbolismus

• autoři se vyjadřují v náznacích, symbolech; nesnaží se co nejpřesněji pojmenovat skutečnost, ale vytvořit básně v šifrách, které by skutečnost pouze naznačovaly
• princip existence dvou světů – našeho a skrytého – duchovního, ideálního, naznačovaného symboly
• převažují abstraktní motivy pocitů, představ, vizí a tajemna
• používá se volný verš, melodičnost jazyka
• stírá se hranice mezi poezií a prózou
• autoři: Otokar Březina, Karel Hlaváček, Antonín Sova

Impresionismus

• začátek ve výtvarném umění – Claude Monet (obraz Imprese)
• tvorba působí na všechny smysly – nálada, dojem, básnické obrazy barev a zvuků
• nejčastější přírodní lyrika
• nálada básníka splývá s náladou v přírodě, převažuje nálada melancholická, klidná, až pesimistická
• velké množství básnických prostředků, lyrizace prózy a dramat
• autoři: V. Nezval, Antonín Sova, Fráňa Šrámek

Dekadence

• směr, který je fascinován zlem a úpadkem
• do určité míry splývá se symbolismem
• odráží nálady konce století – skepsi, únavu, deziluzi, bezvýchodnost, rezignaci, pocity únavy ze života
• objevují se provokativní témata (erotika, morbidita, neuctivý vztah k Bohu, oslava satana, kult smrti)
• autoři: Oscar Wilde, prokletí básníci, Karel Hlaváček

12. MODERNISMUS A AVANTGARDA (expresionismus, dadaismus, futurismus, poetismus, surrealismus)

• .1. polovina 20. století
• avantgarda bylo kulturní a umělecké hnutí první poloviny 20. století
• s modernou je avantgarda spojena antitradicionalismem a společenskou revoltou
• etapou následující je postmoderní umění

Expresionismus

• německý avantgardní směr vyjadřující zklamání z moderní civilizace
• představuje reakci na 1. světovou válku
• vyjadřuje pocity nejistoty, osamocenosti a úzkosti v chaotickém děsivém světě
• cílem je vyjádřit vnitřní, emocionální stav duše
• autoři: Georg Trakl, František Halas

Dadaismus

• umění založené na programovém dělání antiumění
• prostředek k vyjádření zmatku a strachu z války
• v umělecké tvorbě je upřednostňována náhoda, používá se koláž
• vznik v divadle: na scéně několik lidí, každý dělá něco jiného – absolutní anarchie, iracionalita a černý humor
• autoři: Tristan Tzara

Futurismus

• vznikl v Itálii
• snaha o vytvoření nových jazykových forem
• osvobození slova, experimenty se slovy nově vytvořenými
• dominantní postavení poezie
• postavení se proti tradičním prostředkům poezie (rým, rytmus, verše)
• důraz na grafickou podobu básně

Poetismus

• ČESKÝ básnický směr 20. let 20. století, který vznikl v prostředí avantgardního pražského hnutí Devětsil
• vznikl jako reakce na proletářskou poezii
• zakladatelé a teoretici: Karel Teige, Vítězslav Nezval
• znaky: životní radost, krásy světa, poezie pro všech 5 smyslů, obdiv k technice, radost z tvorby
• autoři: Vítězslav Nezval, Karel Teige, Jaroslav Seifert, František Halas

Surrealismus

• významný mezinárodní umělecký směr
• rozvíjel myšlenky dadaismu – kresba, automatické psaní
• využíval Freudovo učení o determinaci lidského chování nevědomím, ale i snové či halucinogenní zážitky
• snaha osvobodit člověka od pravidel, stereotypů, překonat hranice logiky a racionálna, spontánnost, odmítání veškerých pravidel verše
• autoři: André Breton, Vítězslav Nezval

13. Existencialismus

• .1. polovina 20. století
• směr poválečné, převážně francouzské literatury, rozšířený po 2. světové válce
• člověka charakterizuje jako osobu trpící úzkostí, osamělostí, tragickým prožíváním, pocity znechucení, nesmyslné existence, absurdity
• člověku není dán předem smysl života, je vržen do nesmyslného a absurdního světa
• člověka opustil i Bůh, život je starost (odsouzení ke svobodě), svobodu si uvědomuje v mezních a krizových situacích
• autoři: Jean Paul Sartre, Albert Camus

14. Socialistický realismus

• .1. polovina 20. století
• schválen roku 1932 komunistickou stranou Sovětského svazu jako oficiální směrnice pro literaturu
• vychází z oslavy režimu a poukazuje na jeho úspěchy
• projevuje se budovatelskými romány a schematizací postav i prostředí
• děj se odehrává na venkově nebo v továrnách
• kladné postavy jsou oddaní členové socialistické strany nebo dělníci, záporní intelektuálové a imperialisté
• díla jsou tvrdě ideologicky orientovaná
• autoři: Maxim Gorkij, Michail Šolochov

15. Magický realismus

• .2. polovina 20. století
• dochází k prolínání dvou světů – reálná skutečnost s iluzivními prvky, magické a mytické prvky
• vliv folklóru
• někdy se stává protestem proti totalitnímu režimu
• typické pro země Latinské Ameriky a části Sovětského svazu
• autoři: Gabriel Garía Márqueze (stěžejní dílo Sto roků samoty)

16. Absurdní drama

• .50. léta 20. století
• směr avantgardního divadla zobrazující skutečnost jako nesmyslnou
• vyjadřuje pocity bezmoci osamoceného člověka a ztrátu schopnosti dorozumění s ostatními lidmi (tzv. nahý člověk – zbavený konvencí), lidé jsou odcizeni a duševně vyprázdnění
• autoři: Samuel Beckett, Eugéne Ionesco, Václav Havel

17. Postmodernismus

• od 80. let 20. století
• období relativizace hodnot, tolerance k odlišnosti, tradiční prostředky myšlení už nestačí k pochopení světa
• rozvíjí se věda a technika, literatura odmítá modernu a její formální experimenty
• důležitá je ironie a ironizace hodnot, umožňuje velké množství k interpretaci
• autoři: Umberto Eco, Vladimír Nabokov, Milan Kundera

MÁJOVCI, RUCHOVCI, LUMÍROVCI

• 60., 70. a 80. léta 19. století

Májovci

• autoři, kteří navazují na dílo K. H. Máchy almanachem Máj
• odmítali obrozenecký model vlastenecké „národní literatury“, chtěli se rozvíjet v kontaktu se větovou literaturou
• zájem o současnou problematiku a současný svět, zájem o sociální problematiku a osobní problémy
• autoři: Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Karolína Světlá, Jakub Arbes

Ruchovci

• skupina autorů okolo almanachu Ruch, který byl vydán u příležitosti položení základního kamene Národního divadla 1868
• označováni jako škola národní
• autoři, kteří tíhli k domácí, české látce, chtěli svým dílem sloužit českým národním snahám; vlastenectví, národní dějiny
• autoři: Svatopluk Čech, Eliška Krásnohorská

Lumírovci

• společně s ruchovci tvořili novou generaci spisovatelů
• autoři sdruženi okolo časopisu Lumír
• označováni jako škola kosmopolitní, zaměřovali se na cizí literatury
• jejich snahou bylo povznést českou literaturu na evropskou úroveň, prostřednictvím překladů uváděli do české literatury evropské trendy
• autoři: Jaroslav Vrchlický, Julius Zeyer

Česká moderna

• 1895
• generace autorů spjatá s manifestem České moderny
• sjednocena na požadavku individuality, odmítání škol (ruchovců, lumírovců) a jednotných programů
• rukou pravdivosti je jen osobnost jedince-tvůrce
• autoři: Antonín Sova, Josef Svatopluk Machar, Karel Hlaváček, Otokar Březina

Generace buřičů

• počátek 20. století
• odvrat od velkých symbolů, abstraktních idejí a příklon k všednosti, pozemskému životu, prostým věcem a konkrétním prožitkům
• negují soudobou společnost a žijí bohémským způsobem života
• jejich odpor ke společnosti se stupňuje ve vzpouru s anarchistickým rázem
• autoři: František Gellner, Karel Toman, Fráňa Šrámek, Viktor Dyk, S. K. Neumann

Devětsil

• 1920 – 1930
• levicový umělecký svaz, tvořen mladými umělci
• zasloužilo se o přínos moderního umění v Čechách, které mělo být přístupné všem společenským vrstvám a které mělo poukazovat na inspiraci životem
• autoři: Karel Teige, Jaroslav Seifert, Vladislav Vančura (první předseda)

Skupina 42

• 1942 – 1948
• umělecké sdružení výtvarníků a literárních umělců
• programem byla stať Jindřicha Chaloupeckého „Svět, ve kterém žijeme“
• autoři se vyjadřovali přímo, na autentickou skutečnost a městskou periferii
• básník je svědek, který skutečnost nepřetváří, ale dokumentuje
• autoři: Ivan Blatný, Josef Kainar, Jiří Kolář

Prokletí básnici

• poslední třetina 19. století
• označení francouzských nekonformních básníků
• bývá s nimi spojena představa o užívání drog, alkoholu, násilní a obecné neúctě ke společnosti a jejím pravidlům
• hledat krásu v ošklivosti, psát o tabuizovaných tématech autoři: Charles Baudelaire, Paul Verlaine, Artur Rimbaud

Lost generation (ztracená generace)

• 1900 – po 1. světové válce
• skupina spisovatelů, kteří se narodili okolo roku 1900 a zažili 1. světovou válku
• hrůzy války zobrazovali ve svých dílech, vyjadřují pocity vojáků po návrat z války (vrátili e duševně zmrzačeni a měli problémy se zařazením do společnosti)
• autoři: F. S. Fitzgerald, Ernest Hemingway

Beat generation (beatnici)

• .50. a 60. léta 20. století
• umělecké a literární hnutí v USA
• představovalo alternativu k maloměšťácké a konzumní Americe, která na snahu o normálnost reagovala provokací, šílenstvím, maximální otevřeností
• netradiční sexualita, experimenty s drogami, jazzová hudba, provokace zjevem, chováním, vulgaritou
• básně byly určeny k hlasitému čtení za doprovodu jazzové hudby, volný verš
• autoři: Jack Kerouac, Allen Ginsberg